aneb o mně a věcech, nebo, spíš lidech kolem mě

Pozdrav z Bretagne aneb opet na au-pair

8. 7. 2008 22:55
Rubrika: Au-pairka :)

Ahoj ahoj ahoj vsichni,

vy kteri tusite, kde ted sem i ti kteri nemate ani poneti, ale to nevadi, vysvetlim to...

Tak nejlip hezky od zacatku, ze? :)

Jeden takovej muj sen, nebo mozna moznost neco dokazat sobe i ostatnim, byl uz dlouho au-pair pobyt, lakalo me spojeni toho moct byt v cizi zemi, ale pritom bydlet v rodine a byt tam tedy skoro jako doma, trosku pracovat, naucit se cizi jazyk, ktery se ucim, konecne taky pouzivat...a spostu dalsiho. Prislo mi to proste jako skvela prilezitost a absolutne jsem nesdilela obavy lidi okolo me! Ale porad jsem si rikala casem casem, jenze cas bezel a az pak jela na au-pair do Irska kamaradka, protoze se nedostala na vysokou, jsem konecne nasla odhodlani si ten sen proste splnit, ne o tom jen mluvit, ale uskutecnit to!

Nez sem prisla domu s tim, ze jsem si podala v jedne agenture zadost na au-pair pobyt, nikdo tomu moc neveril, ne protoze ze bych to nezvladla, ale proto ze ja jsem doma proste rada a nikdo neveril, ze bych se opravdu rozhodla vydat se nekam na docela dlouhou dubu uplne sama, do neznama...

Mozna ani ja sama sem tomu jeste neverila...

Az kdyz mi o par tydnu zavolala pani z agentury, ze pro me maji rodinu a ta mi vecer zavola, jestli bych k nim chtela prijet, tak se sen zacal stavat skutecnosti...

Ted to trosku zkratim... :-) , ju? protoze z takovou by z toho byl roman na pokracovani!

Po odsouhlaseni rodiny, uz stacilo je zaridit si cestu a za par mesicu sbalit kufr a jet ...

Ja mam cestovani moc rada, takze sem si vsechno to zarizovani a pripravy docela uzivala, ale kdyz sem pak konecne 20.6. 2007 sedela sama v autobuse teprve mi zacalo dochazet, ze jedu ani nevim kam, ze mi vsichni budou strasne chybet, ze mi tam zrejme nebude ani nikdo moc rozumet.....no, celkem sranda, ikdyz tehdy sem se teda nesmala!

Zacatek tam opravdu nebyl moc jednoduchej, ale casem sme si na sebe vsichni zvykly, ja poznala spostu novych fajn lidi, a bylo mi tam celkem fajn... Ale po tech dvou mesicich sem se domu uz opravdu tesila a rikala sem si "bylo to fajn, ale stacilo", a ejhle ono asi ne, jsem tu zas! Na stejnym miste (ktery je mimochodem uzasny- Carnac, maly mestecko na pobrezi Bretagne ve Francii), ve stejne rodine...

 S rodinou jsem byla celej rok v kontaktu a kdyz se me pak v zime zeptali, jestli bych k nim nechtela prijet znovu, tak jsem to zpetne videla jak jinak nez vsechno daleko ruzovejsi, vybavovali se mi jen ty hezky zazitky a vzpominky a taky hlavne kvuli situaci u nas doma, jsem to nakonec videla jako nejlepsi reseni a rekla ano!

Nevedela sem, jestli jsem se rozhodla spravne, jestli to z me strany trosku neni utikani pred problemy, ale zacala sem se tesit a vic jsem uz neresila...

Par mesicu pred mym odjezdem jsem ale potkala nekoho, kdo mi tady ted moc chybi... clovek, kvuli kterymu se mi sem chtit jet prestalo, ale moje tehdejsi rozhodnuti uz se nedalo vzit zpatky, vsechno bylo domluveny a zarizeny...

Takze jsem teda tady, je to prave tyden! :-)

A jsem nakonec rada, ze tu jsem, letos si to opravdu uzivam!! (lonsky zkusenosti jsou k nezaplaceni) A vlastne diky mymu odjezdu, jsem si zas uvedomila, ze na me doma cekaji lidi, kteri tu budou vzdycky pro me, lidi kteri me maji radi, na ktery se muzu spolehnout...

Zobrazeno 985×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková