dýcháš a žiješ možná někde daleko, možná docela blízko mne… A třeba si říkáš: Má krásná neznámá lásko, kéž bys dnes večer myslela na mne, jako já myslím na tebe. Ne jako na prince ve snovém zlatém šatu, to bych nebyl já. Přijmi mě však v dlouhé noci…
potřebuji tu možnost milovat tě, dívat se na tebe, užaslá objevovat, jaká bohatství ukrýváš. Potřebuji však také, abys trpělivě hledal a odhaloval cennosti mé, neboť se často bojím, že má hřivna je příliš hubená pro obohacení chlapce, který mi dá…
Chlapče, v háječku lásky často šikovně pytlačíš, sám to dobře víš a nejedna dívka se nechala lapit do tvých nastražených ok. Když však před svými ohromenými přáteli triumfálně vystavuješ své lovecké úspěchy, uvědom si, že „se mi hnusíš“, vždyť…
Světe div se ale historie se bude zřejmě opakovat, takže se konečně někteří dočkáte! :o)